Lepek, jinak také gluten, je všeobecný název pro skupinu složitých a nestravitelných glykoproteinů (prolaminů), které se vyskytují ve vetšině rostlin z rodu trávovitých, jako například pšenice, ječmen, žito, oves a mnohé další obilniny. V pšenice je to směs dvou prolaminů, gliadinu a gluteninu. V případě ječmene se tyto glutenové prolaminy nazývají hordeiny, žitne prolaminy se nazývají secaliny, ovesné aveniny, atd. Všechny tyto glykoproteiny se nacházejí společně se škrobem v endospermu semen obilnin, především pšenice, žita a ječmene. V pšenici představuje lepek dokonce až 80 % z bílkovinového obsahu.

Pšeničný alfa-gliadin a pravděpodobně i jiné prolaminy způsobují aktivaci procesu, kdy lidské tělo produkuje látku zvanou zonulin v tenkém strevě. Tato latka uvolňuje vazby mezi epitelialními buňkami tenkého střeva a způsobuje jeho propustnost pro velké bloky nedostatečně strávených bilkovin, které když proniknou do krevního systému způsobují přetižení imunitního systému a autoimunitní útočení na vlastní orgány s podobnými bílkovinami na jejich buněčném povrchu.

Lepek je důležitou součást tradiční evropské kuchyně, kvalitou a množstvím lepku ( čím více lepku a méně škrobu, tím lepší mouka ) je dána kvalita pšeničné mouky a kvalita těsta z ní vytvořeného. Dobrý lepek dává těstu pružnost a gumovost, která se projeví i na výsledném pečivu. Množství lepku v mouce se udává v procentech. Amatérsky se nejčastěji lepek v mouce měří testem, kdy se mouka smíchá s vodou, udělá se váleček a tento se natahuje, dokud nepraskne. Váleček z lepší mouky s vyšším obsahem lepku se podaří natáhnout více.

U nevelké části populace se projevuje nesnášenlivost lepku, tzv. celiakie. Lepek je také jedním z potenciálních alergenů pro lidi i některá zvířata, např. psy. V případě celiakie a mnohdy také u osob i psů alergických na lepek je třeba dodržovat bezlepkovou dietu.